Začínám rozumět své revoluci

Misato Watanabe věděla, o čem je život.

Na konci roku jsme byli s Eliškou v Berlíně. Viděli jsme muzikály a operu, což jsme zhodnotili pro divadelni.net, stejně jako hodně restaurací, klubů a knihkupectví. Eliška se podle mě nebude zlobit, když prozradím, že si každý rok trochu mentálně naplánuje, vyhodnotí a vymanifestuje. Věnuje tomu mnohem víc času než by moje nulová pozornost zvládla ustát, ale inspirovalo mě to. Letos jsem si pro sebe nějaké věci taky začal manifestovat. Chtěl jsem trávit více času s přáteli, vidět dobré filmy, chodit na dobré party do klubů, vrátit se k DJingu a hudbě, napravovat si zdraví a obecně dělat víc, co mě těší než obráceně. Obecně jsem k těmto plánováním skeptický, protože cokoli si naplánuju já, dopadne vždy úplně jinak.

Třeba si naplánuju, že budu hubnout, a pak si dám v Berlíně McDonald’s. (Dal jsem si ho i včera na D5.)

Když jsem si před dvěma lety řekl, že můj 29. rok života bude ten “nejzdravější ever”, tak to skončilo tím, že se mi (konečně) nalezla Scheuermannova choroba, řešil jsem t…